Jsme v bodě roku, který býval po tisíce let vnímán jako zlomový.
Ne navenek. ,ale uvnitř.
Jsme v polovině mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností.
Imbolc – a v křesťanské tradici Hromnice – přichází v době, kdy je zima stále hluboká, krajina studená a tělo unavené. A přesto se cosi mění. Neviditelně, ale nepopiratelně. Jsme v polovině zimy. Ve chvíli, kdy světlo začíná pomalu převažovat nad tmou, i když to ještě není vidět.
Tento čas nikdy nebyl o oslavách.
Byl o přežití, ochraně a naději.
Na hluboké úrovni se v tomto období láme cyklus. To staré už nemůže pokračovat stejným způsobem. A to nové ještě není připravené vystoupit na světlo. Jsme mezi. A právě to je důvod, proč je energie tak silná, neklidná a někdy až bolestná.
Co se v tomto období děje s námi
Mnoho lidí má pocit, že se "něco rozpadá".
Vztahy se napínají nebo končí.
Tělo slábne, objevují se nemoci, vyčerpání, epidemie.
Psychika je citlivější, emoce se vynořují bez jasného důvodu.
Není to náhoda.
Imbolc je přerodový bod. Energie se mění z hlubokého zimního stažení do pomalého, ještě velmi křehkého pohybu vpřed. Nervový systém se přelaďuje. Tělo se snaží pustit staré obranné vzorce. Duše hledá nový směr, i když ho zatím neumí pojmenovat.
Proto se mohou objevovat:
vnitřní tlak bez jasné příčiny
únava, potřeba spánku, stažení se
podrážděnost, plačtivost, přecitlivělost
pocit, že "už to nejde jako dřív"
Nejde o slabost.
Jde o hluboký proces přestavby.
Imbolc, Hromnice a různé roviny vnímání
V pohanské tradici je Imbolc svátkem návratu světla a vnitřního ohně. Ohně, který ještě nehoří navenek, ale začíná se probouzet uvnitř. Je to čas ochrany života v zárodku – v těle, v duši, v zemi.
V křesťanské tradici se Hromnice spojily se světlem, svícemi a ochranou před bouřemi, nemocemi a neštěstím. Nešlo o strach, ale o vědomé požehnání přechodu.
Na hlubší, univerzální rovině je to okamžik, kdy:
se staré struktury rozpadají
nové ještě nemají tvar
člověk potřebuje bezpečí, ne tlak
Ať už se na to díváme jakkoliv, jedno zůstává stejné:
Tento čas není o výkonu. Je o ochraně.
Vědomý rituál Imbolcu
(pro začátečníky i ty, kteří jdou cestou dlouho)
Rituál tohoto období není o přáních, cílech ani manifestaci.
Je o vytvoření prostoru, kde se nové může zrodit bez tlaku.
Najdi si klidné místo.
Nemusí být "dokonalé". Stačí, že je bezpečné.
Zapal svíčku, pokud chceš. Ne jako symbol, ale jako připomínku tepla a světla, které chrání.
Posaď se nebo postav tak, aby ses cítila stabilně.
Jednu ruku polož na hrudník, druhou na spodní část břicha.
Několikrát se pomalu nadechni nosem a vydechni ústy.
Bez techniky. Bez kontroly.
Vnímej tělo.
Možná cítíš napětí. Možná prázdno. Možná únavu.
V tichu si můžeš říct:
"Dovoluji, aby se rozpadlo to, co už nemůže žít.
A chráním to, co se ve mně teprve rodí."
Nic dalšího není potřeba.
Zůstaň chvíli v tichu.
Imbolc pracuje pomalu. Pod povrchem. V hloubce.
Pokud chceš, můžeš si tento rituál zopakovat kdykoliv v těchto dnech.
Není to o správnosti. Je to o pravdivosti.
Jak tuto energii žít v běžném životě
Imbolc se neodehrává jen v rituálech.
Děje se v každodennosti.
Když:
si dopřeješ teplý nápoj a na chvíli se zastavíš
dovolíš si zpomalit, i když svět kolem zrychluje
půjdeš na krátkou procházku a vnímáš světlo
nevyčítáš si únavu
necháš některé věci "nedokončené"
I dvě minuty pozornosti mají význam.
Nemusíš dělat víc.
Stačí nedělat proti sobě.
Závěrem
Imbolc nás neučí růst.
Učí nás nezradit se ve chvíli, kdy se něco láme.
Učí nás chránit to, co je křehké.
A připomíná, že život se rodí potichu.
Pokud cítíš, že tímto obdobím nechceš procházet sama, na stránkách Vědomé cesty najdeš meditace, dechové praxe a možnost individuálního vědomého vedení, které tě tímto přechodem mohou citlivě provést.
Světlo se vrací.
Pomalu.
A přesně tak je to v pořádku.