Jsou meziprostorem.
Tichým přechodem, ve kterém se staré už rozpadá, ale nové se ještě neukázalo.
První dny ledna takové bývají.
A přestože kalendář mluví o "novém roce", tělo a duše často zůstávají pozadu.
Ne proto, že by něco bylo špatně.
Ale proto, že vědomý přechod potřebuje čas.
Možná cítíš únavu, i když bys "měla mít energii".
Možná nemáš chuť plánovat, tvořit, rozhodovat.
Možná v tobě není radost, ale spíš ticho, mlha, nejistota.
A možná se ti zdá, že ostatní už jdou dál – a ty stojíš.
To, co prožíváš, není slabost.
Je to znamení, že tělo ještě zpracovává cestu, kterou už mysl chce mít uzavřenou.
Duchovní rovina těchto dnů
Na jemné úrovni se nacházíme mezi cykly.
Staré energie roku se rozpouštějí, ale nové se ještě neusadily.
Je to fáze, kdy ego ztrácí pevnou půdu –
a duše dostává prostor se nadechnout.
Tělo v tomto období často zpomaluje schválně.
Ne proto, aby tě brzdilo, ale aby tě ochránilo před předčasným tlakem.
Tlakem začínat, vědět, mít jasno.
Z duchovního pohledu je to velmi cenné období.
Učí nás, že ne všechno musí být pojmenováno,
že některé přechody se dějí beze slov
a že ticho není prázdné – jen není hlasité.
Jak se to může projevovat v běžném životě
Každý člověk tento meziprostor prožívá jinak.
U někoho se projeví:
únavou
potřebou spánku
vnitřním stažením
menší chutí být mezi lidmi
U jiného:
podrážděností
pocitem, že "něco nesedí"
vnitřní nespokojeností bez jasné příčiny
A u někoho mohou přijít i viditelné změny – rozhovory, uvědomění, rozhodnutí.
Ne proto, že by se "něco pokazilo",
ale proto, že staré struktury už nemají sílu držet tvar.
Všechno je správně.
Neexistuje lepší ani horší varianta.
Existuje jen tvůj způsob, jak tělo a duše přechod nesou.
Smysl těchto dnů
Smyslem prvních lednových dnů není rozběh.
Je jím dosednutí.
Dosednutí do těla.
Do reality.
Do sebe.
Je to pozvání:
netlačit na odpovědi
nechtít hned vidět směr
dovolit si nevědět
Právě tady se vytváří prostor pro novou kvalitu života.
Ne skrze výkon, ale skrze pravdivý kontakt se sebou.
Jemná praxe pro tyto dny
Najdi si chvíli, kdy můžeš být sama.
Nemusí to být dlouho.
Sedni si nebo lehni.
Polož jednu ruku na podbřišek, druhou na srdce.
Zavři oči a jen dýchej.
Nepředstavuj si nic.
Nic neměň.
Jen vnímej, že tělo je tady.
Můžeš si tiše položit otázku:
Co dnes opravdu nepotřebuji řešit?
A pak se vrať k dechu.
Odpověď nemusí přijít.
A to je v pořádku.
Pokud cítíš, že v tom nechceš být sama
Některé přechody se dají projít v tichu.
Jiné potřebují bezpečný prostor, kde se může tělo uvolnit
a duše být slyšena.
Pokud cítíš, že je toho na tebe příliš –
nebo že se v tobě něco pohybuje, ale nejde to uchopit –
je možné jít hlouběji skrze individuální sezení,
meditaci na míru, jemnou práci s tělem či vědomou praxi.
Bez tlaku.
Bez nutnosti "něčeho dosáhnout".
Jen s respektem k tomu, kde právě jsi.