Sněžný úplněk ve Lvu
29.01.2026
Oheň, který zůstává, když svět mlčí
Sněžný úplněk ve Lvu nastává 1. února 2026.
Jeho vrchol přichází v podvečerních a večerních hodinách, ale jeho energie je cítit už několik dní před úplňkem i po něm.
Únorový úplněk je tradičně nazýván Sněžný úplněk.
Je to úplněk hluboké zimy – času, kdy krajina umlkne, povrch ztuhne a život se stáhne dovnitř. Sníh nepřináší smrt, ale ochranu. Zakrývá to, co má přežít. Tlumením zvuků vytváří prostor, ve kterém se dá slyšet to, co jindy přehlušujeme.
A přesně takový je i tento úplněk.
Nepřichází s dramatem. Nepřichází s výzvou k výkonu.
Přichází se světlem, které se dotýká srdce ve chvíli, kdy jsme možná nejzranitelnější.
Tento Sněžný úplněk se odehrává ve znamení Lva. Ve znamení, které patří srdci, identitě a vnitřnímu ohni. Ale tentokrát nejde o zář, která chce být viděna. Jde o oheň, který nezhasíná, ani když je kolem chlad, ticho a nejistota.
Lev zde není o egu.
Je o důstojnosti bytí.
O schopnosti zůstat ve své pravdě i tehdy, když není potlesk.
O vnitřním světle, které nepotřebuje potvrzení.
Úplněk ve Lvu se ptá velmi prostě – a přesto zásadně:
Kde se ještě zmenšuji, abych přežila?
A kde už dávno vím, kým jsem, jen si to ještě nedovoluji nést?
Sněžný úplněk tuto otázku nepokládá nahlas.
On ji nechává dosednout.
Mnoho lidí v tomto období cítí zvláštní ticho smíšené s citlivostí. Může se ozvat pocit vnitřní samoty, i když nejsme fyzicky sami. Může se vrátit starý stud, dávná bolest z nepřijetí nebo vzpomínka na chvíle, kdy bylo bezpečnější být méně, tišeji, nenápadně.
A zároveň se může objevit něco velmi křehkého a pravdivého – touha být viděna taková, jaká opravdu jsem. Bez role. Bez vysvětlování. Bez snahy se vejít.
To, co se v těchto dnech otevírá, není slabost.
Je to paměť srdce.
Paměť toho, kým jsme byli dřív, než jsme se naučili skrývat.
Tělo na Sněžný úplněk reaguje stejně moudře jako krajina v zimě. Zpomaluje. Chrání to podstatné. Může se ozvat oblast hrudníku, srdce, horní části páteře. Může přijít únava, tlak, lehký neklid nebo citlivější spánek.
Tělo se nesnaží selhat.
Tělo se snaží udržet oheň.
A právě tady přichází pozvání ke skutečné vědomé cestě – ne skrze další techniku, ale skrze návrat k jednoduchosti.
V noci Sněžného úplňku, nebo v kterýkoli večer, kdy cítíš, že je čas, si dovol krátký posvátný okamžik. Nemusí být dokonalý. Nemusí být dlouhý. Stačí, že je pravdivý.
Zapal svíčku. Ne jako rituální povinnost, ale jako symbol tepla uprostřed zimy. Sedni si nebo se postav tak, aby byl hrudník volný. Polož ruce na srdce a dovol dechu, aby se zpomalil sám.
V tichu můžeš nechat zaznít slova – nebo je jen cítit v sobě:
Zůstávám se sebou i v tichu.
Mé světlo nezhasíná, ani když je kolem zima.
Dovoluji si být celá.
Pak už nic nedělej.
Nesnaž se cítit "správně".
Nech pravdu, aby se usadila v těle.
Sněžný úplněk se nežije jen v rituálu. Žije se v běžných dnech, v rozhovorech, v tom, co nás zraní nebo dojme víc než obvykle. Můžeš si všimnout, že už se nechceš vysvětlovat. Že se v tobě něco narovnává. Že některé věci už prostě nejsou možné, i když dřív byly.
To není odmítání světa.
To je návrat k sobě.
Po tomto úplňku energie pomalu klesá. To, co bylo osvětleno, zůstává v nás jako tiché vědění. Není potřeba hned jednat. Není potřeba nic dokazovat. Stačí nést pravdu, která se ukázala, a nechat ji dýchat.
Sněžný úplněk ve Lvu nás neučí zářit pro ostatní.
Učí nás nezhasnout sami před sebou.
A to je práce, která mění život – tiše, hluboko a navždy.
🌕❄️